Ekvitermní regulace a její nastavení

Ekvitermní regulace představuje jeden z nejúčinnějších způsobů řízení teploty topné vody v otopných systémech. Její princip je jednoduchý: teplota vody se automaticky mění podle aktuální venkovní teploty. Za tímto zdánlivě jednoduchým mechanismem však stojí velmi propracovaný algoritmus, který může v praxi výrazně ovlivnit komfort, spotřebu energie, životnost zdroje tepla i celkové náklady na provoz. Klíčovým parametrem celého systému je správně nastavená topná (ekvitermní) křivka.
ekviterma(2)

V následujícím textu se podíváme na to, jak se taková křivka nastavuje, jaké má typické hodnoty, ale především jak jednotlivé nastavení ovlivňuje chování topného systému v reálném provozu. 

Co je topná křivka a jak funguje

Topná křivka vyjadřuje vztah mezi venkovní teplotou a potřebnou teplotou topné vody. Obvykle jde o přímku s určitou strmostí (slope) a posunem (level), která zajišťuje, že čím chladněji je venku, tím vyšší teplota se do topného systému posílá.

Důležité je pochopit, že křivka sama o sobě nic nereguluje. Je jen matematickým popisem požadovaného chování zdroje tepla. Regulátor kotle nebo tepelného čerpadla pak podle ní upravuje výkon, teplotu vody a dynamiku náběhu nebo útlumu.

Hodnota strmosti křivky a její význam

Strmost topné křivky (např. 0,3 / 0,6 / 1,0 / 1,4) udává, o kolik stupňů se má zvýšit teplota topné vody při poklesu venkovní teploty. Laicky řečeno:

  • Nízká (0,2–0,5) ⇒ pro nízkoteplotní systémy s velkou plochou (podlahové, velkoplošné stěnové topení).
    Křivka je plochá a teplota topné vody se mění jen mírně.
  • Střední (0,6–1,0) ⇒ klasické radiátory v moderních domech nebo bytových domech.
    Křivka je výraznější, zvýšení teploty je citelnější.
  • Vysoká (1,1–1,6 a více) ⇒ starší objekty s vysokými tepelnými ztrátami a menší otopnou plochou. Křivka je strmá – systém musí reagovat agresivněji, jinak interiér rychle vychladne.
    Strmost křivky tedy odpovídá typu domu, nikoli přání uživatele.
    Pokud má objekt velké ztráty, systém zkrátka potřebuje vyšší teplotu vody bez ohledu na to, zda si uživatel přeje „šetřit“.
Posun (offset) topné křivky
Posun slouží k jemnému doladění teploty topné vody v celém rozsahu – buď o několik stupňů nahoru, nebo dolů. V praxi se využívá tehdy, když:
  • dům přetápí ⇒ posun o -2 až -5 °C dolů
  • v domě je chladněji, než by mělo být ⇒ posun o +2 až +5 °C nahoru

Umožňuje celou křivku posunout nahoru nebo dolů bez změny její strmosti.. Proto se používá k přesnému nastavení tepelné pohody po zvolení vhodného sklonu.

Některé regulace (např. Siemens i jiné) umožňují místo strmosti nastavit dva body - teplotu vody při +15 °C venku a při –15 °C venku. Regulace mezi nimi vykreslí lineární nebo segmentovou křivku. Výhodou je, že instalatér může velmi přesně sladit chování se skutečnými ztrátami domu.

Správně nastavená křivka ovlivňuje spotřebu a komfort 

Ekvitermní křivka přímo ovlivňuje modulaci výkonu. Čím nižší teplota vody, tím nižší výkon musí zdroj dodávat → méně cyklování. Tepelná čerpadla i kondenzační kotle pracují účinněji při nižší teplotě. 

  • snižuje teplotu vody v přechodném období (září–listopad, březen–květen),
  • zvyšuje účinnost TČ (COP roste o 2–4 % při každém snížení teploty vody o 1 °C),
  • umožňuje kotlům častěji pracovat v kondenzačním režimu.

Výhody oproti termostatickému řízení:

  • žádné prudké změny teploty,
  • stabilní teplota ve všech místnostech,
  • méně nahřívání „na doraz“ a následné přetápění.

    Nejčastější chyby při nastavování křivky
  1. Nadměrně vysoká křivka kvůli “pocitu zimy” → systém přetápí, zařízení ztrácí účinnost.
  2. Úprava strmosti místo paralelního posunu → křivka pak neodpovídá reálným ztrátám.
  3. Špatně umístěné venkovní čidlo → jižní fasáda, blízko okna nebo ventilační výustky.
  4. Příliš vysoký limit max. teploty vody → ztráta COP a cyklování.
  5. Kombinace ekvitermie + tvrdá regulace pokojovým termostatem → konflikt řízení, časté vypínání zdroje.

Závěrem

Ekvitermní regulace je jedním z nejpřesnějších, nejstabilnějších a současně energeticky nejúspornějších způsobů řízení vytápění. Správně nastavená topná křivka umožňuje, aby dům měl stálou teplotu bez zbytečného přetápění a bez nutnosti zásahů uživatele. Nastavení ale musí respektovat konkrétní vlastnosti objektu, otopné soustavy a zdroje tepla.

Správné seřízení trvá obvykle 1-2 týdny podle počasí. Doporučuje se dělat úpravy po velmi malých krocích, jinak se systém může stát nestabilním. Uživatelé, kteří si nechají křivku dobře nastavit, ocení obvykle znatelné zlepšení komfortu i výrazné snížení spotřeby.

Správné pochopení a nastavení ekvitermní křivky je tedy klíčem k maximální efektivitě moderních otopných systémů.